Úmluva o právech dítěte


Přijata Valným shromážděním OSN 20. 11. 1989, Česká a slovenská federativní republika ji ratifikovala v lednu 1991. Při podpisu a následné ratifikaci v naší zemi byla domluvena výhrada k právu dětí znát své biologické rodiče (kvůli našemu zákonu o adopci), dnes již odstraněno, ale přesto často převažuje implementační praxe odvozená od této výjimky.
 
V Úmluvě o právech dítěte jsou definovány právní základy pro dětská práva, které jsou nadřazeny obecnému zákonodárství signatářských zemí, které Úmluvu ratifikovaly. V českém právním řádu se práva a povinnosti naplňující principy úmluvy nalézají například v těchto právních normách: v Zákoně o rodině, v Zákoně o sociálně právní ochraně dětí, v Zákoníku práce, v Trestním zákoně, v Zákoně o soudnictví o mladistvých apod.
 
Úmluva je mimo jiné prvním dokumentem, který definuje právo dítěte na život ve vlastní biologické rodině (a stojí tak v opozici proti eugenickým a sociálně inženýrským principům).
 
Úmluva vychází z principu „TŘÍ P“
  • provission – zahrnující přežití a rozvoj dětí, zajišťování či zabezpečování vývoje dětí;
  • protection – ochrana dětí před všemi formami násilí;
  • participation – účast dětí na životě spol., zejména na rozhodování o všech záležitostech, které se ho týkají.
Celý text Úmluvy o právech dítěte  zde  .