6.C (Bc. Leona Maleninská)

Vánoční Praha

V předvánoční týden 19. 12. 2022 jsme absolvovali další suicide třídní výlet. Centrum Prahy již navštívily jiné třídy a mé děti tak měly echo z průběhu - Staroměstské a Václavské náměstí s mezizastávkou na Pražském hradě. Jelikož jsem svou třídu pasovala na třídu (téměř) sportovní, vymyslela jsem si pro nás o trochu výživnější procházku po centru a jeho blízkém okolí. 

Sraz byl v 7:55 před školou (nikdy mě nepřekvapí, jak jsou včasní   ), popojeli jsme autobusem pod školu a nasedli na tramvaj směr Karlovo náměstí. Odtud již po svých. Děti mi přísahaly na svatý Mc´Donald, že před každou silnicí budou stát a počkají na obětující se učitelku. Prošli jsme kolem kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde se mimo jiné po atentátu na Heyndricha schovávali parašutisté J. Gabčík a J. Kubiš (ve vyšších ročnících bych zařídila exkurzi k tomuto tématu). Dále kolem Tančícího domu (Ginger a Fred), přes Jiráskův most po nefungující semafory přes čtyřproudovou silnici, Arbesovo náměstí až k vrcholu Petřína. Víte, co mě překvapilo? Když jsem se zeptala dětí, jestli chtějí jít na Petřín pěšky nebo se svézt lanovkou, přemýšlely. Ale ne, že se jedná o strmý a táhlý kopec, ale kvůli tomu, že lanovkou nikdy nejely. Tudíž zážitek! Po vystoupení jsme se vyfotili u rozhledny, nasvačili, využili místní toalety a pokračovali v pochodu. Nejspíše jsem netrefila plánovanou odbočku (no, ne nejspíše, opravdu jsem ji netrefila) a byli jsme (nuceni) vyběhnou po schodech, které se táhly v úzké uličce. Alespoň jsme se zahřáli. To už se před námi jevil Pražský hrad. Rychle skupinové foto, dokud nám do záběru nevběhnou asijští turisté s blesky a stopnout si do fronty na bezpečnostní kontrolu. Na Hradě jsme nebyly jako jediná škola, ale díky frustraci policejní stráže a připravenosti mé třídy jsme byli raz dva hotoví. Tašku otevřít, telefon a klíče položit na stůl a odejít....rychlovka. Ještě jsme zvládli ukradnout i cizí dítě - to bylo po zjištění omylu navráceno původnímu učiteli. Po Zámeckých schodech dolů (někdo rychleji, někdo opatrněji) kolem Malostranského náměstí ke zdi Johna Lennona a náš první 30minutový rozchod na Karlově mostě. Musím se přiznat, že jsem dětem zakázala přecházet silnici, tudíž veškeré nákupy horké čokolády a trdelníků jen a pouze v okolí Karlova mostu, no ale jelikož jsem pokrytec, ale dospělý pokrytec, já si přes tu silnici přešla a zapadla do krámku, kde mají dosti dobré a dosti laciné trdelníky. Po uplynulých minutách byli žáci na smluveném místě (což je pokaždé faktor, kterého se bojím nejvíce, že nedojdou) a stěžovali si na inflaci a drahotu trdelníků než spatřili ten můj. Ještě k tomu s polevou. Následně otázky na můj plat a kolik mě stál. Dámy a pánové, trdelník s polevou 70 Kč (mně taky žádné dítě nevěřilo, dokud jsme kolem (a pak do) krámku nešli - omlouvám se všem dětským zubařům). Předposlední zastávka - Staroměstské náměstí. Po úspěšných vánočních trzích jsem chtěla děti pozvat na horkou čokoládu, ale za Pána Boha nikde žádná nebyla (opravdu jsme ji nikde neviděli). Tudíž rozchod č. 2 a bojový úkol - Najděte stánek s horkou čokoládou a zavolejte mi, já poté svolám družinu. Netrvalo to ani 10 minut, když vtom mi zavolá žák, že našel stánek s čokoládou kolem 60 Kč. Na nic nečekám a svolávám. Míříme ke (svato)stánku s čokoládou, kde dětem rozdám peníze a ony za ně udělají tržbu chorvatskému obchodníkovi. Poslední zastávka na Václavském náměstí byla spíše v rozchodové etapě, kdy žáci chtěli Mekáč. Dobře, ale za třicet minut sraz pod koněm, ani o minutu později kvůli návratu do školy. Čas nás dost tlačil. Po 25 minutách telefon od slečny. "Paní učitelko, kde je ten kůň?". No ve mně by se krve nedořezal. "Kam jsi zahnula?", ptala jsem se ji, "Však kůň měří přes 7 metrů, to musíš vidět!!!!". "Jakože on je nahoře???".....děti jsou k zulíbání. Po rozchodu jsme společně mířili na Hlavní nádraží, kde jsme nastoupili na vlak a jeli směr Zahradní směr. V autobuse, cestou do školy, jsme potkali ostatní třídy, které se vracely z kina a ptali se nás, proč jsme taky nebyli na představení. Jeden chlapeček mě zahřál u srdce, neboť pravil "Procházka byla lepší". 

#VivaLa6C

Vánoční trhy aneb Úkol zněl jasně - všechno musí pryč!

7. 12. 2022 měly děti možnost ukázat svůj um prodejem vyrobených výrobků. Musím říct, že se toho zhostily velice kreativně. V nabídce byli tašky, andělíčci, perníčky, dřevěné lyže, pohlednice a mnoho dalšího. Co mě překvapilo, byla jejich spontánnost a bezprizornost. Ke konci se nestyděli chodit mezi lidmi a nabízet (podstrkovat) své předměty, které z našeho stolu nechtěly zmizet. Tento tah inspiroval i další žáky z jiných tříd a tak jsme přešli k riskantnímu, prodělečnému, nýbrž k předem vyhranému postupu - všechno zlevnit!

Moc děkujeme všem zúčastněným a hlavně rodičům, kteří si obětavě kupovali předměty jejich dětí.

#VivaLa6C

30. 9. 2022 Pasování na právoplatné šesťáky

Vzhledem ke druhému kolu senátních voleb nám byly nabídnuty dvě varianty jak strávit páteční dopoledne - kino nebo třídní výlet. Zcela "demokraticky" jsem zvolila výlet. Strach z odmítnutí a z frustrace dětí mě popadl hned poté, kdy jsem vedení školy sdělila mé rozhodnutí. Každopádně žáci se k této výzvě postavili velmi dospěle, a dokonce se začali těšit – kupodivu jim nevadil ani sraz v 7:30 (musím pochválit jejich dochvilnost – jen asi dva až tři jedinci došli chvilku po smluveném čase). Co musíme vypilovat do dalších let je počítání, resp. naučit se pamatovat si své číslo, které včas vysloví. Ze školy jsme jeli autobusem na Vysočanskou a následně metrem na Rajskou zahradu, kde jsme vystoupili a kde započala naše pěší túra směr rozhledna Doubravka – centrální park Černý Most, kde žáci vzali útokem místní hřiště a prolézačky až dozadu do Dolních Počernic přes Nejnižší pražskou rozhlednu a geologické hřiště. V Dolních Počernicích jsme nasáli lahodnou vůni linoucí se z místní restaurace a pokračovali divočinou kolem vypuštěného Počernického rybníku směrem do Běchovic na vlakové nádraží, kam jsme dorazili s luxusním náskokem 10 minut. Následně vlakem do Libně, autobusem do OC Hostivař (slíbila jsem rozchod a byl to opět pokus, zda děti budou na určeném stanovišti v určený čas a víte co?! Vyšlo to!) a v neposlední řadě do školy. Jak? Pěšky! 

Výlet se nám podařil na jedničku, ale to se spíše zeptejte mladých účastníků. Jsme hlavně vděční, že ač to ráno vypadalo všelijak, nepršelo nám, a dokonce jsme díky sluníčku sundávali bundy. 

Tak zase někdy!

#VivaLa6C

2. 9. 2022 aneb Po práci legraci

Po intenzivním čtyřhodinovém poslouchání informací o školním řádě, bezpečnosti a slušném chování v areálu i mimo areál školy jsme naše nabyté teoretické vědomosti vyzkoušeli v praxi, konkrétně cestou do parku, v němž se děti vyřádily a protáhly po dopoledním sezení v lavici. 

#VivaLa6C

1. 9. 2022 Den D

Čtvrtek nebyl výjimečný jen pro prvňáčky, ale i  pro žáky 6. tříd, kteří s grácií opustili lavice 1. stupně a elegantně se přesunuli do lavic stupně druhého  .Tento přechod není jednoduchý (spoustu nových a těžkých předmětů, mnoho nových učitelů a nekonečně povinností  ). Nejspíš bude chvilku trvat, než si na nový systém zvyknou, ale věřím, že společnými silami pomůžeme dětem proplout jejich zbylá povinná čtyři školní léta .

#VivaLa6C